FERGUSONŮV REFLEX - jak vznikají kontrakce

Děložní kontrakce jsou důležitou porodní silou, kterou můžeme účinně podpořit nebo naopak potlačit. Fergusonův reflex je mnoha autory vnímán odlišně. Někteří autoři jej popisují jako vznik prvních kontrakcí děložního svalu, někteří jej vnímají až jako samotný závěr porodu, kdy se k děložním kontrakcím přidá ještě mimovolní nucení na tlačení.

Shromáždila a sepsala jsem pro vás dostupné informace o tomto fyziologickém reflexu, abychom kontrakce lépe pochopili a účinně je mohli podporovat.

Pojďme si spolu projít, jak se tvoří děložní kontrakce a jak gradují ...

PRVNÍ FÁZE:

1. Jeden z prvních impulzů ke spuštění kontrakcí děložního svalu nastává v okamžiku, kdy tělo "zavnímá" tah a tlak na oblast čípku a poševní stěny. Pro tělo to znamená, že je na čase spustit tzv. neuro-endokrinní reflex.

2. Následuje tedy přenos této navnímané informace o tlaku a tahu z periferie do CNS a to přesně do hypotalamu, kde hormon oxytocin vzniká. Následuje jeho přenos z hypotalamu do hypofýzy (přesně do jejího zadního laloku tzv. neurohypofýza), odkud se již oxytocin vyplavuje do krve.

3. Výsledkem vyplavení oxytocinu je v první fázi kontrakce dělohy.

4. Kontrakce vede k posunu plodu v porodních cestách, což opětovně vyvolá tlak i tah za výše zmíněné struktury. Tyto kvality jsou zaznamenány příslušnými receptory a celý děj se znovu opakuje.

Dostáváme se tak do reflexního cyklu, který má tendenci gradovat. Tedy, vyplavuje se větší a větší množství oxytocinu, zesilují se kontrakce, zkracuje se interval mezi nimi. Gradace postupuje tak daleko, až se k tahu a tlaku v oblasti čípku a pochvy přidají intenzivní vjemy z tahů a tlaků na oblast pánevního dna (dítě už je na úrovni úžiny, je mezi ischiadickými spinami a úzce tedy komunikuje s myofasiální insercí = s pánevním dnem). V tento moment se reflexní dráha maličko pozmění. Jak?

DRUHÁ FÁZE:

1. Tělo vnímá tlak a tah z čípku, poševních stěn a nově také velmi intenzivně z pánevního dna.

2. Vede tyto informace opět do CNS.

3. Odpovědí CNS je v tomto případě kromě kontrakce dělohy také mimovolní kontrakce břišní stěny, spolu s !relaxací! pánevního dna. A právě tato mimovolní souhra je označována jako pravý Fergusonův reflex. Je to logické, s kontrakcí se "otevřou brány" – hnací síly pomáhají vést dítě ven z pánve a myofasciální struktury pánevního dna tomu nebrání a vytvoří prostor.

4. Opět dochází k posunu plodu, opakováním cyklu postupně dojde k porození dítěte.

Co může tento děj zkomplikovat?

Je to v první řadě přítomnost adrenalinu! Stres, strach, neklid, úzkost to vše brzdí tento přirozený reflex. Snižuje intenzitu kontrakcí a prodlužuje intervaly mezi nimi. Uvádí se také, že jej potlačuje epidurální anestezie a jiné farmakologické intervence. Klid a pocit bezpečí je uženy zásadní pro navození této fyziologické kaskády.

Znáte z praxe? Žena přijede do porodnice, padne na ni stres (nové prostředí, noví lidé, bílé pláště, světla, nemoc-nice = ztrácí moc, svou kontrolu nad vlastním porodem) a kontrakce slábnou či dokonce ustanou. Pro podporu kvality kontrakcí je proto opravdu zásadní podporovat také klid rodící ženy. Je nutné, aby se žena při porodu cítila bezpečně. Studie potvrzují vysokou citlivost ženy na přítomnost stresu u porodu a to dokonce jako jednu z nejvyšších ze všech savců.

A jaký je rozdíl mezi sekrecí vlastního oxytocinu a oxytocinem dodaným uměle?

1. Obcházíme CNS.

2. Sekrece oxytocinu není "dávkovaná" vlastním tělem dle aktuálních potřeb.

3. Současně s kontrakcemi dělohy dochází ke !kontrakcím! pánevního dna. Tady je ten velký problém častějšího porodního poranění při dodávání umělého oxytocinu - "vedeme plod proti zavřeným dveřím". Také bývá takový porod spojován s vyšší bolestivostí.

4. Nedochází k mimovolní aktivitě břišní stěny. Ženy bývají často vyzvány k vědomému tlačení.

Tyto informace nemají vést k zastrašování. Jsou sepsány s plným vědomím toho, že existují nesporné situace indikované k zevnímu dodání oxytocinu. Informace slouží k tomu, abychom v takové situaci zůstali "v obraze", s vědomým přístupem a reagující na danou situaci. Je-li tedy přistoupeno k zevnímu podání tohoto hormonu během porodu, měl by porodní tým o to pečlivěji chránit pánevní dno a hráz proti poranění při korunovaci hlavičky, měl by se o to intenzivněji zaměřit na nefarmakologické tlumení bolestí apod.

Co vy na to? Dává vám to smysl a potvrzuje se vám výše popsané v praxi?

zdraví Olča Gruberová